Těším se a stále doufám... Stále doufám, že když druhého září, přijedu na intr, do toho bláznivého Kroměříže, zase otevřu hlavní vchod, a budu vynášet těžké tašky se zásobama všeho možného , až do toho proklatého 8mého patra, až zase budu muset pozdravit tu proklatou čarodejnici, co si říká vychovatelka, až otevřu dveře toho děsivého pokoje, který mimochodem vypadá jako nemocniční pokoj - holé stěny, tři postele, tři stoly, tři židle, tři police, tři skříně), položím tašky na svou postel a vydechnu. Doufám že mě nepřepadne ta pochmurná nálada, která by vklidu mohla sednout na člověka, sotva by vstoupil na některé z pater.. Musím se té náladě ubránit, protože jak do ní spadnu, hned první den, jako loni, potáhne se to semnou ještě dost dlouho.. Nevím kdo zvás ví jaké je to na intru, ale věřte, jestli se rozhodujete mezi internátní školou a školou u vás v okolí, rozhodně neberte tu intrácku.
Když si představím, že budu měsíce a měsíce zavřená v tom vězení, každou neděli co přijedu budu otáčet list v kalendáři, bude se mi to zdát strašně nekonečné..
Už za 11 dní .. Nastane to desetiměsíční peklo. V té pekelné škole bez kapky soucitu a pochopení, kde se na vás všechny slepice budou kriticky dívat, kdykoliv kdy si na sebe třeba vezmete něco co podle nich není "in" .. Hold, tohle k holčičí škole patří..
Už vidím ty odřené prsty, otlačené, od nekonečného trénování na klavír, tu neústupně třetící hlavu z nedostatku spánku, protože se budu muset do 2 do rána minimálně šprtat.. Ty bolavé hlasivky od několika hodin zpěvu stále a stále dokola.. A navíc! Ta antarktická zima! V té naší 200 let staré škole v podobě zámku někdy z minulých století.. Ano! skoro dvěstě let ta škola stojí a 200 let se v ní učí! Proklatě.. Kam jsem se to jen dala.. Minulý rok v zimě - venku -20 stupňů a ve třídách 16 někde dokonce i 14 stupňů.. Je tohle normální? Netěsnící trojvrstvé okna.. A nemůžou se nechat udělat plastové, protože je to historická památka.. Panne bože!!! Sedíme tam ve dvou svetrech, pod riflema termolegíny! A od noh jde největší zima.. takže si letos beru několikatery takové ty teplé plyšové ponožky :D ..
Když člověk vyčerpáním doleze na intr z toho náročného rozvrhu, který u mě byl minulý rok každý den od 8:00 do 16:25 , jde půl hodiny zimním Kroměřížem, potom konečně vstoupí do svého pokoje, spadne z něj na chvíli tíha.. Ale jen na maličkou chviličku, dokud si neuvědomí, co ho všechno ještě čeká.. A když si představí že je denodenně 20 hodin na nohách a učí se..
Divíte se mi že se mi chce do školy? Že se mi chce zase se takhle ničit, nepravidelným režimem, ničit se tím, že celý den nemáte čas na jídlo, a když už se vám něco dostane do ruk, jakkoliv tučného kalorického a mastného, tak to zblajznete jako nic.. A pak se divím že jsem tak vyžraná...
To už je ale pryč! já už nikdy nebudu ta tlustá, škaredá holka.. Proto se TĚŠÍM ! nebudu, ne! Já to zvládnu, najdu si ve všem tomhle zmatku režim, a čas na počítání kalorii , chystání jídelníčků a svačinek do školy! Ano! Já to dokážu!

juuu ... nejsi na pajdáku ? ... (pedagogická) ... páč podle těch předmětů mi to tak příjde :)... no já bych šla na intr hned..